Škola noci 6 Pokoušená
Texty o upírech se stávají čím dál populárnějšími a zubatí krasavci se pravidelně objevují i na filmovém plátně. Éra Bély Lugosiho však dávno minula. Dnes se na výslunní upírské slávy hřejí náctiletí mladíci, chladní svou krásou a něžní svým chováním, a pohledné slečny, které jsou v zásadě velmi milé, ale dokáží být i dosti drsné – když je potřeba. Upír, postrach všech dobrých křesťanů, nemusí být jen zubatá, hrdla drásající stvůra. Hrdinové Školy noci jsou na straně světla, nebo se o to s menším či větším úspěchem alespoň snaží. Jejich bohyně Nyx je pozoruhodná svou tolerancí, jíž zastíní většinu ostatních uznávaných božstev, pokud ne všechny. I přesto ale jsou poslední díly "internátu pro upíry“ temnější než křídla krakouna Refraima.
Podobně jako chody v různých druzích fast- foodů, tak i jednotlivé díly Školy noci mají odlišnou chuť a jejich čtivost kolísá. Vtipné dialogy střídá nudné opakování děje, napínavé scény jsou místy vyplněny spoustou vaty. Některé z těchto vad částečně odpadly již v minulém díle, šestka se pak od nich oprostila téměř úplně. Děj je ve srovnání s předešlými knihami spíše komorní, ale to není na škodu, spíše naopak. Kniha obsahuje milou novinku, kterou snad smím prozradit: Zoey Redbirdová není již jedinou vypravěčkou a nositelkou příběhu.Pokoušená je rozčleněna do kapitol, z nichž každá se odehrává očima jiné postavy. Široký prostor dostává zejména Zoeina nejlepší kamarádka Stevie Rae a dost se v knize objevuje také Stark, sympaťák, jehož schopnosti je dobré mít na své straně, a podle mě pro Zoey nejvhodnější partie.
Zoe nadále bojuje se svým osudem a snaží se čelit Kalonově zlounství (nebo "dobrodějství“? Místy se to poznat nedá a vyznat se v padlém andělovi je úkol vskutku nadlidský.) Ve stejné době zahájí Stevie Rae svou vlastní bitvu, v níž největším nepřítelem je její zdravý rozum a vlastní svědomí. Stark se potácí mezi "Zoeinými chlapci", a tato úloha se mu ani trochu nezamlouvá. Heath stále více těží z výhod, které mu poskytuje skutečnost, že zná Zoey ze všech nejdéle, a Erik Night se z hodného kluka mění v otrapu. Naopak Afrodita v sobě nachází čím dál lepší stránky, až se čtenář bojí, aby o svou oblíbenou ježibabu nepřišel docela.
Trocha nudných scén se odehraje v rámci upírské rady, ale není toho tolik, aby se to nedalo vydržet. Závěr je vygradovaný a neočekávaný, a v podstatě by tak série mohla skončit, i když to by se asi čtenářům nelíbilo ani za mák. Zoey a její kamarádi si našli u nás poměrně dost příznivců a brzy asi můžeme očekávat první "fanfiction“ od mladých autorek.
Srovnáme-li nyní již osmidílný cyklus s jinými "upírštinami", tak zatímco Stokerův Dracula by zpodobnil na "upírském menu" krvavý steak, k jehož konzumaci je třeba vhodné chuti a klidu, Anita Blakeová od Hamiltonové by mohla být pizzou se spoustou pálivých papriček a oblíbené Stmívání sladkým dezertem. Škola noci by byla pak rychlým, chutným a vydatným občerstvením, po kterém sáhnem kdykoliv, když máme hlad, nikoliv však čas na hostinu ve velkém stylu.
Budeme-li se ptát, proč je kniha, jejíž literární kvality jsou přinejmenším divoké, tak populární a na žebříčku nejprodávanějších knih, odpověď je nasnadě: Upíři táhnou. Cyklus je zaměřen mainstreamově, a to především na mladé čtenářky. Řadu nedostatků a nelogičností vyvažuje čtivost. Hrdinové a hrdinky nejsou ploší. Kromě toho, že zachraňují svět, čelí obvyklým problémům mladých lidí a jejich srdeční záležitosti tvoří velkou část děje. Křivka kvality není sestupná, jak to u delších cyklů často bývá, ale vzestupná.
Poněkud jsem brousila po internetu, a lze-li věřit drbům, tak minimálně další čtyři díly vydány budou (dobrá, zajisté jste již četli sedmý díl a víte, že autorská dvojice již napsala deset knih). Pokud budou alespoň stejně tak čtivé, jako Pokoušená, určitě sklidí u svých čtenářek vavříny - budu vás o tom informovat ;-).
