Svět knih

Hned od prvních stránek vás příběh uchopí a pádí směrem, který jen těžko předvídáte a vláčí vás s sebou i s pocitem naprosté zmatenosti, co že se to vlastně děje, kam se to řítíme a proč. Sem tam klopýtnutí, sem tam překvapení, sem tam vydechnutí a naznačení růžového oparu čtení pro dívky.

Lia se připravuje se svou přítelkyní Soniou na neznámou cestu, která by měla přinést  odhalení místa, kde je ukrytá zbývající část proroctví. Obě dívky rozvíjejí své duchovní schopnosti a užívají sí nabyté svobody. Na jednom z večírků se Lia setkává se zajímavým mladým mužem Dimitrim, který později sehraje důležitou roli nejen během jejich putování, ale doslova vstoupí Lie do života. Jakmile čas uzraje, připojí se k nim další z klíčů Luisa a společně se vydávají na strastiplnou a nebezpečnou cestu na ostrov Společenství Sester. Sesty ukrývají tajemství chybějící části proroctví. Lia dostává návod, jak proroctví dát dohromady a její putování pokračuje stejně nebezpečným způsobem. Kniha končí ve chvíli, kdy je proroctví kompletní a zatím není jasné, co bude dál.

Autorce se vcelku povedlo využít čtenářovy zvědavosti, který po dočtení kapitoly prostě nemůže odolat a musí se aspoň podívat, co se bude dít dál...aspoň kousek. Však to znáte. Těžká rána, která následují, také jistě znáte. Jak byl první díl rozvláčný a působil dojmem předlouhého pozvolného úvodu, druhý díl je naopak plný akce, která by si zasloužila mnohem více popisného prostoru. 

Mnohem více prostoru by si nejen zasloužil, ale také potřeboval popis charakterů jednotlivých postav. I s nimi zůstávám jako čtenář nejistá a zmatená. Za celé dvě knihy nevím, jaký je Lia člověk, protože mi nedá nahlédnout do svých myšlenek, představ, pohybů či drobných rituálů. Kromě napsaných skutečností ji vůbec neznám a protože mi chybí poznání jejího charakteru je pro mne těžko uchopitelné a uvěřitelné její odhodlání stát za každou cenu na straně dobra. Stejně tak neznám charakter Dimitriho - zůstává pro mě cizincem a tak úplně nerozumím jejich vzájemné živočišné přitažlivosti. I ta by si zasloužila mnohem více prostoru, bylo-li autorčiným úmyslem udělat z toho růžovou fantasy. Pro mě to byl pouze suchý popis situací, který nedokázal vzbudit šimrání v břiše a tudíž ani důvěru v popisovanou skutečnost.

Bohužel se tento chybějící prostor pro rozvinutí charakterů dotýká i dalších ústředních postav - naprosto netuším, jakého charakteru je Sonia a proč ji má Lia tak ráda. Proč je na ni tolik fixovaná a tudíž zranitelná. A když si v závěru knihy Lia stýská, jak moc jí chybí Luisin smysl pro humor, jsem překvapená, protože jsem si nikdy nevšimla, že by měla vůbec nějaký smysl pro humor. Když je řeč o rozvíjení darů a schopností - o jaké dary a schopnosti jde?

Už je to nějaký ten měsíc, co vyšel první díl - Proroctví sester - který čtenáře do této oblasti světa fantazie uvádí a bez kterého si bude připadat naprosto ztracený. Stejně jako v prvním díle i v tomto druhém mi citelně chybělo něco jako prolog (ve druhém díle spíše rychlá rekapitulace) - uvedení do situace, nástin mytologického pozadí, historických souvislostí. Očekávala bych od tohoto díla, že bude patřit mezi oddechovou literaturu a nebude po mě vyžadovat vedlejší samostudium. V ději se objevují pouze střípky a náznaky, které nezasvěcenému obvykle nestačí a ten propadá zoufalému pocitu, že stojí mimo a nechápe.

Ani náhodou nechci knihu srovnávat s geniálním dílem J.R.Tolkiena, ale chci na něm ukázat, o čem mluvím. Když čtete Pána prstenů, dozvíte se vše, co potřebujete vědět, aniž byste museli nezbytně nutně číst jakékoli jiné knihy. Nakonec ani nemusíte číst dodatky s letopisy a přesto dokonale chápete situaci - více co a odkud hrozí, kdo a proč je nepřítel. Znáte možnosti řešení situace, přestože do poslední chvíle jste napjati, jak to vlastně dopadne. A když už jsem použila srovnání s jinou knihou, nabízí se mi také ilustrativní srovnání se ságou Stmívání, ve které jsou tak dokonale vykreslené charaktery (nemluvím o jejich kvalitách, jen o spisovatelském řemeslu) a jejich vzájemné vztahy, že čtenář doslova cítí jejich emoce. Tak přesně tohle mi v knihách o "Proroctví sester" strašně moc chybí.

Nepodezírám autorku, že by neměla svůj imaginární svět dostatečně promyšlený a podložený, spíš se obávám, že podlehla "klamu odbornosti", který postihuje odborníky napříč všemi oblastmi lidského vědění. Jakmile se v něčem šťouráte příliš dlouho a ponořili jste se do problému dostatečně hluboko, přijdou vám důvěrně známé základní pravdy a zákony jako naprosté triviality, které přece zná každý a není tedy třeba je nejen zmiňovat, ale už vůbec ne vysvětlovat. Ale jednáli se o originální pohled do říše fantazie protkaný předivem mytologických vláken, je v něm autorka odborníkem sama a chce-li ho otevřít ostatním, měla by si dát práci a  zasvětit čtenáře i do "hloupých" základů. Potom by mohl vyznít velký potenciál tématu i zpracování, čtenář by byl lapen a jeho emoce by podlehly.